ZLOB

Slovo, to slovo

Zamýšlím se nad slovem, jeho sílou. Jeho samozřejmostí, jež ale dokáže ublížit.

Tato práce je o komunikaci mezi dětmi a námi rodiči, o životním postoji.

Začla se formovat již před dvěma roky, kdy jsem studovala vysokou školu s malým, v té době rok a půl starým synem. Pracovala jsem doma na bytě, když malý spal. Když usnul, přišla uklízecí fáze hraček a přitom uklízení, jsem z těch poházených věcí – autíček, kostek, zvířátek začla skládat slova, jež my rodiče běžně používáme. Např. Nezlob, nedělej to, to nesmíš, spi už. A z toho vznikl soubor fotografií.

Z tohoto cyklu vznikl další nápad a to posunout fotografii do dalšího média. Hračky zvětšit, udělat z nich sochy a poskládat je zvětšené vedle sebe. Inspirací mi byla Niki de Saint Phalle se svoji Tarotovou zahradou, jež řekla, že to prostě musela udělat. Cítím to podobně. Musela jsem to udělat.

Další inspirací se stala kniha Dona Miguela Ruize, který se zabývá sílou slova a popisuje, jak by měl člověk se slovem nakládat. Přišlo mi v tu chvíli velmi těžké vybrat jedno slovo, na kterém bych pracovala. Přemýšlela jsem nad tím, co napsal Ruiz, jak je důležité mířit slovy přesně. I díky zpracování této knihy Jaroslavem Duškem ve stejnojmenné hře se vše posunulo. On to celé převádí do konkrétních situací, které se velmi týkají komunikace s dětmi. Vrátila jsem se tedy ke svým fotografiím a našla slovo Nezlob!

Rozhodla jsem se, ale předponu ne vypustit, protože děti to NE stejně nevnímají a slyší jen to povzbuzení Dělej to! A v tom mi to došlo. ZLOB, jako synonymum slova ŽIJ. Zlobení, které můj syn předvádí je veliký projev jeho kreativity, fantazie a energie. „Zlobí“. Tak se zabavuje. Realizuje. Podle mě to není zlobení. Je to projev jeho obrovské a ještě nezkažené chuťi tvořit. Která je pro mě inspirativní a ve své podstatě kouzelná. Nechce se nudit, chce žít.

Nápis Zlob jsem vytvořila v konceptu k dětskému hřišti. Tady si hraj a tam si běž zlobit. Do vnitřního prostoru města, parku nebo sídliště. Jednotlivá písmena jsou proto poměrově sladěná velikostí k dětem. Aby případně mohly na sochy vylézt. Sednout si. Ozkoušet si je.

Celou práci vnímám jako možnost revitalizace a zpříjemnění městského prostoru se sociálním přesahem. Místo, kde se budou lidé setkávat. Ozvláštněný kousek městského prostředí, kde se člověk zastaví, zamyslí, vrátí se do dětství a do bezstarostnosti. Původní myšlenka byla dostat nápis na louku, kde by byl vidět třeba z vlaku, aby toho, kdo si ho všimne donutil přemýšlet, co to bylo, co to bylo za slovo, proč, co tím kdo chce říct. Lidé spěchají, nemají čas, proto mi přijde jako dobrá cesta dávat jim jen takové malé impulzy, které je třeba přivedou na jiné myšlenky. Zastaví je ve spěchu. Donutí je se zamyslet, zda dělají, to, po čem toužili jako děti. Zda jsou šťastni, jako když byli dětmi. Krom estetické hodnoty vidím tedy i filosofický přesah do úrovně našich životů.

květen 2013 - květen 2014

BE NAUGHTY

Word, the word

I’m considering word, its power. Its commonplace, which can also hurt. This work is about communication between children and us, their parents, about the life attitude. It began to form two years ago, while I was studying university with my little son, who was one and a half years old then. I would work at home, in the flat, when he was asleep. When he fell asleep, there was the phase of tidying his toys, and while tidying, from the scattered things – cars, cubes, animals – I began to put together words that we, parents, commonly use. For example Don’t be naughty, Don’t do it, You can’t, Sleep now. That brought forth a set of photographs.

The series established another idea; to shift photography to a different media. To enlarge the toys, to make them into sculptures, and to put them, enlarged, next to each other. I was inspired by Niki Saint Phalle and her Tarot Garden who said that she’d just had to do it. I feel the same way. I had to do it.

More inspiration came from Don Miguel Ruiz’s book called The Four Agreements, in which he deals with the power of words and describes the way people should handle words. At that moment it felt hard to choose the one word I could work with. I was thinking about what Ruiz had written, how important it is to target words accurately. The idea went through the motion also thanks to Jaroslav Dušek’s adaptation in his theatre play of the same name. He demonstrated it all on particular situations concerning our communication with children. So I got back to my photographs and found the word Nezlob (Don’t be naughty).

However, I decided to omit the negative prefix NE- (in English the whole word don’t is omitted) since children do not perceive the negative anyway and take the command as encouragement Do it! And that’s when it clicked. BE NAUGHTY as the synonym of LIVE. My son’s naughty behaviour is just a huge demonstration of his creativity, fantasy and energy. “He’s naughty”. That’s how he keeps busy. How he realizes his potential. In my opinion, it’s not naughty behaviour. It’s a demonstration of his huge and unspoilt desire to be creative, which is very inspiring for me and magical itself. He doesn’t want to get bored, he needs to live.

The inscription ZLOB (BE NAUGHTY) was created in the concept for a children’s playground. Play here and be naughty over there. It was meant to be situated in an inner space of a town or housing estate. Therefore, each letter is in proportion to the children’s size, so that they can eventually climb it. Sit. Try it.

I consider the entire work to be an option for revitalisation and making the town space more pleasant, with social overlap. A place where people might meet. A special piece of urban environment where one can stop and think, return to their childhood and lightheartedness. The original idea was to put the inscription onto a meadow where you could see it, for example, from a train, so that it will make the person who has caught a glimpse of it think what it was, what the word was, why, what somebody meant by it. People keep hurrying, they’ve got no time, so I think it’s a good way, just to give them such small impulses which can change their thoughts a bit. Which will stop them in their rush. Will make them think if they do what they craved for when they were children. If they are happy, like in their childhood days. Besides the aesthetic value I can also see philosophical overlap into our lives.

May 2013 – May 2014